Syndrom vyhoření je stále častějším problémem. Týká se manažerů, pomáhajících a kreativních profesí i řadových zaměstnanců. Může mu personalista u svých lidí vůbec předcházet? A jak?
Vyhoření přichází ze zálohy a není snadné ho poznat. Je to stav fyzické, emocionální a duševní vyčerpanosti, kdy člověka už práce netěší a nevidí v ní žádný smysl.
Existuje řada faktorů, které k jeho rozvoji přispívají. Patří k nim dlouhodobý stres, trvale vysoké pracovní tempo bez odpočinku, nemožnost ovlivnit svou pracovní činnost nebo její výsledky, nedostatek podpory a uznání či špatné vztahy v pracovním týmu. Často vyhoří právě ti lidé, kteří byli zpočátku do své práce mimořádně zapálení (ta terminologie zde zřejmě nebude náhodná).
Co s tím?
Pokud se syndrom vyhoření dostaví, prvním krokem je přiznat si problém. S tím může pomoci dobrý personalista, který si všimne, že u zaměstnance něco nehraje. Aby toho ale byl schopen, nesmí být zavalen administrativou a papírováním.
Důležité je vyhledat psychologa, který doporučí relaxační techniky, naučí pracovat se stresem a pomůže obnovit rovnováhu. V práci bude nejspíš nutná změna prostředí nebo snížení pracovního zatížení. Tady se opět dostává ke slovu HR specialista. Může navrhnout úpravu pracovní doby nebo, je-li to možné, přeřazení na jiné oddělení nebo jiný druh práce, jindy třeba pomoci s hledáním nového zaměstnání.
Jak pečovat o duševní rovnováhu v práci
Personalisté hrají významnou roli také při prevenci. Právě oni mají nástroje pro vytvoření podporujícího pracovního prostředí a udržování work-life balance.
Mohou hlídat, jestli si zaměstnanec vybírá dovolené, zajistit do firmy programy pro zvládání stresu, navrhovat pravidelné společné mimopracovní aktivity pro budování vztahů v týmu, nabízet lidem příležitosti ke zlepšování dovedností a rozvoji kariéry nebo jim při hodnotících setkáních poskytovat podporu a uznání za jejich práci.
Přehoďte rutinu na Speybl, uvolníte si tak ruce od zatěžující administrativy, abyste měli čas věnovat se zaměstnancům.
